Takhle blbá jsem hoodně dlouho nebyla :/
Ahoj, myslím že nemá cenu se omlouvat. Není omluva na to, že jsem zde bůhví jak dlouho nebyla. Ale stejně si to zasloužíte. Promiňte.
Byla jsem poslední dobou naivnější než kdy jindy. A blbější. Osamocenější. Deprimovaná. A hlavně si připadám nepotřebná a ostatníma zavrhnutá osůbka. Z jednoho doceladobrýho filmu vím, že přátele jsou všude. Jen musí být člověk ochoten je hledat. Ale co když je chci najít a přitom zapomínám na ty staré nebo ... Nebo to prostě všechno nezvládám. Škola, rodina, přátelé a o blogu nemluvě. Poslední dobou trávím veškerý volný čas učením a na brigádě. Dnes jsem byla po hodně dlouhé době venku a z čestvého vzduchu se mi dělalo blbě. Ty chvilku než dojdu z domu na autobus,z autobusu ke škole a zpět jsou opravdu dobrodružstvím zavánějící.
Chybí mi naše parta. Jednou za čas si vzpomínám na naše zážitky. Ty blbosti co jsme vyváděli, byly sami sebou a nebály se vyjádřit svůj názor. Postavily jsme se namyšleným kravkám a užívaly si každou vteřinu života. Teď ? Teď ani nevím co dávají v kině, jakou napsal můj oblíbený autor knihu nebo jaký je večerní program televize. A o kamarádkách už nemluvím. Nedávno jsme se viděli , alespoň některé a já si připadala tak nějak divně. Ony měli tolik zážitků, ať už s klukama, přáteli nebo prostě jen takové momentky. Ony žily. Já přežívala. Navíc si jedna moje , vlastně jediná kámoška na gym¨plu našla kluka, tráví s ním veškerý svůj čas a to mě nutí si tak připadat.
Sem tam se mi honí hlavou myšleky na smrt, ale pak si řeknu, no a co, i když zde nejsou, vím že mě mají rádi a tohle jim nedokážu udělat. Depka je prevít.
Jestli jsem vám tímto článkem zničila pozitivní náladu nebo vám to připadalo jako já, já, já článek, tak se omlouvám. 
