ONLY HE
ONLY HE
„A kdybych ti řekla, že jsem těhotná, věřil bys mi ?“, zakončila jsem naši hádku. Nevěděl co dělat. Byl v koncích. „Ano nebo ne !?“, docházela mi trpělivost. „Ne“, odpověděla a podíval se mi do očí. Najednou jsem vše viděla rozmazaně. „Vypadni“ „Ale Wendy, to nemůžeš brát vážně ….“ „VYPADNI !!!“ zakřičela jsem na něj. Ztichnul, otočil se a odešel. Bylo mu úplně jedno jak se zrovna cítím a mě bylo jedno, že tam se mnou nebyl, natož abych se starala jak se má. O čem to mluvím ? Fajn, všechno od začítku ….
S mým, teď už ex-přítelem, jsme byli slavit. Slavili jsme narozeniny jeho kamaráda Louise. Takovou pařbu jsem ještě nezažila a užívala jsem si každý okamžik s mými přáteli a s ním. Tančili jsem spolu, mazlili se, pili spolu,líbali se a taky spolu spali. Chudáci Louisovi rodiče, když ráno viděli jejich ložnici. Ráno jsem se probudila v jeho náruči a dívala se na něj jak spí. Je tak rozkošný. Jeho hnědé vlasy mu pozvolna padali do tváře , zakrývali jeho nakrčené čelo. Jemně jsem ho políbila na rty a odela dolů do obýváku, který je spojený s kuchyní. Už na scodech jsem cítila vůni palačinek. Liam se to ráno musel opravdu překonat. „Dobré ráno bejby“ „Čau, čau“ pozdravili jsme se a já si už nakládala plný talíř. „Hej, zpomal. Nech i ostatním ...“ „Jo, například mě“ ozval se za mnou Niall. „Ale, ale“ zasmála jsem se jeo výrazu alá jsem moc a moc naštvaný. Tak jsme tam tak seděli, snídali, smáli se a povídali si. Zayn, Louis i Harry spali a tak jsme se je rozhodli nějakým slušným způsobem vzbudit. „Zábor na Louise !“křikla jsem první. Musela jsem mu přece oplatit, když mě na moje narozeniny hodil hned po ráno do bazénu. S Louisem jsme se k sobě vždycky měli, ale po rozchodu s Eleanor to už jakoby nebyl on. Byli jsme a pořád jsme jen ti nejlepší přátelé. Vzala jsem si z koupelny líčidla a od Liama jsem si vyškemrala foťák. Pokradmu jsme se mu vloupala do pokoje a po špičkách došla až k jeho posteli. Peřinu měl odkopanou až k nohám a to my nabídlo pohled na jeho vypracovanou hruď. Ruce měl volně za hlavou a to se mi zrovna hodilo. Začala jsem po něm malovat různé čmáranice, obrazce, nápisy a podobné hovadiny. Když jsem byla hotová, líčidla jsem odložila zapla foťák. Už jsem se chystala zmáčknout spoušť, když najednou otevřel oči a chytil mě kolem pasu. Pod jeho vahou jsem se svalila na zádsa a on byl přímo nade mnou. Takový romantický zážitek, ale my dva jsme spolu nebyli. „Copak jsi to chtěla udělat ?“ „Nic zlýho. Zdál ses mi jen trochu bledý“ zasmála jsem se a on mě začal lechtat. „Lousi né, prosím přestaň. Už dost ...nemůžu...dýchat ...“ „Fajn. Ale to bylo naposled“ přestal, ale pořád se nade mnou skláněl a měl ke mně pořád blíž. Podívala jsem se ke dveřím a tam ho uviděla. „Počkej, to není tak jak si myslíš“křičela jsem a utíkala za ním. Už byl před domem, když se najednou otočil. „Vážně? Podle mě to vypadalo jako že se chcete každou chvíli líbat a tobě bylo úplně jedno, že vedle ležím já.“ „Ale to tak vůbec není“ „Ne ? A jak tedy ? Hm ...“ „No … prostě jsem ho jen šla probudit, ale on mě začal lechtat a když přestal, tak jsi tam zrovna vstoupil ty a …“ „Tuhle pohádku si nech pro někoho jiného. Sbohem Wendy“ „Počkej, prosím …. vrať se“, řekla jsem poslední slova, lae zbytečně. On už odjel a já zůstala sama. Vlastně ne tak úplně. Během týdne mi bylo hrozně špatně a na přání Liama jsem jela za doktorem. Ten mi řekl,že jsem těhotná, ale Liamovi jsem nic neřekla. Jen že to jsou střevní potíže, aby se ostatní nic nedozvěděli. Hlavně on. S Lousem si to všechno vyříkali, ale se mnou nechce ani mluvit. Asi. To jsem si myslela až donedávna, kdy někdo zvonil. Otevřela jsem a viděla ho mezi dvěřmi. Opravdu to byl on. Nezdál se mi. Chtěl po mě vysvětlení a tak jsme mu řekla to samé jako před dvouma měsíci. Tentokrát mi věřil, ale ne úplně. Zvláštní, že Louisovi uvěřil hned, ale u mě má pochyby. „A kdybych ti řekla, že jsem těhotná, věřil bys mi ?“, zakončila jsem naši hádku. Nevěděl co dělat. Byl v koncích. „Ano nebo ne !?“, docházela mi trpělivost. „Ne“, odpověděla a podíval se mi do očí. Najednou jsem vše viděla rozmazaně. „Vypadni“ „Ale Wendy, to nemůžeš brát vážně ….“ „VYPADNI !!!“ zakřičela jsem na něj. Ztichnul, otočil se a odešel. Bylo mu úplně jedno jak se zrovna cítím a mě bylo jedno, že tam se mnou nebyl, natož abych se starala jak se má. Asi po dvouch hodinách jsem se sebrala a šla ven za účelem si vyčistit hlavu. Vyšla jsem z domu a uviděla ho. Stál tam s kyticí bílo-červených růží a klečel na kolenách. Prosil o odpuštění. Co by dělala jiná holka na měm místě ? Odpustila. „A vážně budu táta ?“ Jo, ty hlupáku můj milovanej – chtělo se mi řvát, ale nahlas jsem řekla jen. „Bude to náš malý Harry junior, zlato“ „Miluju tě“ „Já tebe taky“
-jednou za čas, jsem se pustila do psaní a vypadlo z toho tohle, tak doufám že se líbí -
